Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako jsou bylinkářství, dietoterapie, ájurveda, akupunktura, meditace, osteopatie, sakroiliakální terapie, psychoterapie, regresivní terapie a další.

Vědeckým pojetím biomodulace se v sedmdesátých letech 20.století začali zabývat experti z Institutu národního zdraví v Marylandu v USA. Následně, doktorka Candace Pert z oddělení fyziologie a biofyziky na lékařské fakultě university ve Washingtonu, potvrdila exsitenci molekulárních základů našich emocí. Podle její teorie tvoří emoce důležité spojení mezi myslí a tělem. Na základě svých výzkumů předložila nový vědecký výklad schopnosti mysli ovlivňovat lidské zdraví. Zjistila, že mozek produkuje tzv. neurohormony, které jsou prostředníkem jak při přenosu objektivních informací, tak emocí, a působí prakticky ve všech buňkách celého těla, v nervové soustavě, ale hlavně v krvi, v imunitním systému a ve střevech. Díky těmto objevům byla doktorka Pert nominována na Nobelovu cenu za medicínu a podařilo se jí spustit jednu z vědeckých revolucí posledních let. 

Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou tzv. "molekuly emocí". Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Odborně se jim říká opioidové receptory a byly objeveny již v roce 1970. Molekulární biologové jsou schopni tyto receptory izolovat, určit jejich molekulovou hmotnost a rekonstruovat chemickou strukturu - včetně přesného pořadí aminokyselin. Receptory se v organismu chovají obdobně jako smyslové orgány (oči, uši, jazyk, prsty a kůže), ale jejich působiště se omezuje pouze na buněčnou úroveň. Odborně se tyto krátké řetězce aminokyselin, které v sobě nesou informace o emocích, nazývají ligandy.

První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon, působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že emoce se omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první bránou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují.

Již v tradiční čínské medicíně se můžeme setkat s poznatkem, že tělo je neoddělitelné od mysli. Až přesně odhalíme roli, kterou emoce v organismu hrají, budeme mít klíč k pochopení vzniku mnoha onemocnění. Dnes už víme, že imunitní systém, stejně jako centrální nervový, jsou opatřeny pamětí a schopností se učit. Dá se tedy říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Tradiční oddělení myšlenkových procesů (včetně emocí) od tělesných již tedy neplatí. Pro lepší pochopení uveďme příklad se střevy. Celá trávící soustava od jícnu a až po tlusté střevo včetně sedmi svěračů je tvořena a pokryta buňkami, které obsahují neuropeptidy a receptory. Zdá se více než pravděpodobné, že hustota receptorů ve střevech způsobuje, že cítíme emoce právě v této anatomické části a nazýváme to "pocitem orgánů". Některé výzkumy ukázaly, že vzrušení a hněv zvyšují pohyblivost střeva, zatímco uspokojení a smutek ji utlumuje. A protože se nejedná o obousměrný pohyb, může se stát, že pohyb střeva při trávení jídla a vylučování odpadních látek bude ovlivněn emočním stavem. Všichni to známe. Před zkouškou dostáváme průjem, naopak při hlubokém smutku se peristaltika zcela zastaví. Toto je základem radikálního učení zvaného biofeedback, které se snaží v dnešní době aplikovat u pacientů velká část lékařů, aby mohli sledovat procesy, které nemůžeme ovlivnit vlastní vůlí. Jako jsou bolest, srdeční tep, krevní tlak apod. Průtok krve například přísně kontrolují emoční molekuly, které signalizují receptorům umístěným na stěnách cév, kdy se mají zúžit a kdy roztáhnout. Tím ovlivňují množství a rychlost krve, která tudy v každém okamžiku protéká. Zbledneme jako stěna když dostaneme špatnou zprávu, nebo zčervenáme jako rajče když se rozzlobíme.

Bylo by samozřejmě možné najít celou řadu dalších příkladů. Z posledních experimentů prováděných Oxfordskou univerzitou a Národním ústavem zdraví v Marylandu v USA vyplývá, že mezi autoimunitní onemocnění patří i choroby kardiovaskulárního systému (infarkt myokardu, mozková mrtvice, různé druhy onemocnění srdce), neuropsychického systému (schizofrenie, maniodeprese, autismus, panický strach), či gastrointestinální soustavy (diabetes, cirhóza jater různého původu, žaludeční vředy, chronický zánět tlustého střeva, nesnášenlivost lepku atd.) Za tyto experimenty dostali doktoři Howard Hughes a Hans Kosterlitz Nobelovu cenu za lékařské výzkumy. I přez všechna tato zjištění je ale bohužel smutným faktem, že biomodulační léčba v přímé konfrontaci s léčbou klasickou příliš nevyhrává. Zatím. Ptáte se proč tomu tak je? Síla nadnárodních farmaceutických společností nutí lékaře, aby pacienty léčili léky, které je nikdy úplně nevyléčí. Není to v jejich zájmu. Jak si jinak vysvětlit, že farmaceutický průmysl je dnes nejvýnosnějším průmyslem na světě.....???