Z EGYPTSKÝCH PAPYRŮ

Rostliny jsou poslové života

Na egyptských papyrech z 26. století před naším letopočtem je zmínka o řepíku jako o rostlině, která léčí oči. Král pontský Mitridates Eupator ji dovezl do Evropy ze severní Afriky. Již v letech 111– 63 před naším letopočtem ho používal proti otravám. Řepík lékařský neboli Agrimonia eupatoria má po něm druhé jméno. Známý učenec Dioskorides jej používal jako univerzální čistič a Hildegarda svatá abatyše jej používala s úspěchem na snižování horečky, zřejmě pro obsah kyseliny salicylové a kvůli dalším fytolátkám s antivirovými účinky, které zasahují řadu virů, například herpesviry, viry hepatitidy B, RSV vir způsobující dýchací potíže a řadu dalších. Osvědčil se jí při ledvinových kolikách, nočním pomočování, diabetu, žaludečních křečích a problémech s ledvinami a játry.


Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) :Obsahuje především katechinové třísloviny 4–10 % – působí adstringentně, lokálně anesteticky a antibakteriálně, galotaniny, flavonoidy – 0,90 %, kvercitrin – působí protizánětlivě, hyperosid, rutosid, quercitrosid, isoquercitrosid, apigenol, kyselinu křemičitou – až 12 %, kyselinu salicylovou, množství amidu kyseliny nikotinové (PP-faktor, antipelagrický – všeobecně důležitý pro metabolismus v živých buňkách), triterpenoidy – heterosidy kyseliny oleanolové, alfa amirinu a kyseliny ursulové, steroly, vitaminy B, C, K, silice a hořčiny.

U řepíku byly zjištěny antibiotické, protizánětlivé, antibakteriální a antivirové účinky. Užívá se vnitřně při virových zánětech jater, zejména hepatitidě typu B, zlatém stafylokoku, listerióze, Candidě albicans, u některých typů viru HIV, Helicobacter pylori, Campylobacter jejuni a antraxu. Vědecké pokusy potvrdily jeho široké antibiotické působení. Dále při neurotických potížích, menstruačních a v menopauze.

Tradičně se osvědčil při zánětech močového měchýře a střev, sliznic krku a úst, angínách, horečkách, aftech, diabetu, průjmu, parazitických červech, žaludečním kataru způsobeném alergií na potraviny, alergiích, zevně při ekzémech, kožní porfyrii – onemocnění, v jehož pozadí je onemocnění jater, bércových vředech a špatně se hojících chronických zánětech kůže, na výplachy dutiny ústní a nosu. Podporuje sekreci žluči, trávicích šťáv, žlučníkových nebo žaludečních. Používá se při ledvinových kamenech a písku, revmatismu a má diuretické účinky. Díky adstringentním látkám působí rychlé uzavírání ran a tím stavění krvácení. Dobré výsledky jsou také při zevním použití při uzavírání bércových vředů. Snižuje hladinu serotoninu a histaminu. Používá se při neadekvátních alergických reakcích a při poruchách periferního prokrvení. Malé dávky mají vazodilatační (roztahující) a velké dávky mají vazokonstrikční (stahující) účinek na cévy. Snižuje vysoký tlak, má vliv na hemoroidy, tromboflebitidu, zlepšuje periferní prokrvení diabetických nohou, cévy pracují lépe a jsou lépe vyživovány. Flavonoidy ochraňují cévní systém. Lehce snižuje hladinu cukru v krvi. Pro obsah taninů by se neměl používat s léky, které obsahují soli železa, pektin a alkaloidy. Řepík sám obsahuje železo v organické formě. Trojrozměrná struktura taninů interferuje s proteinovými membránami buněk a přes jejich regulační systém má vliv na cytoplazmatickou biosyntézu.

Řepík lékařský a kuklík městský jsou známy jako vynikající prostředky na snižování horečky. Používají se při průjmech a obě brzdí množení virů hepatitidy – žloutenky typu B (Inhibition of hepatitis B virus by an aqueous extract of Agrimonia eupatoria L. Kwon DH , Kwon HY , Kim HJ , Chang EJ , Kim MB , Yoon SK , Song EY , Yoon DY , Lee YH , Choi IS , Choi YK . Cell Biology Laboratory, Korea Research Institute of Bioscience and Biotechnology, Daejon 305-333, Republic of Korea. dhkwon@kribb.re.kr)

Obě rostliny spojuje i mírný anestetický účinek a obě zastavují krvácení.

Kuklík městský (Geum urbanum) : Ze stejného rodu růžovitých je i kuklík městský a má podobné využití. Obsahuje především hřebíčkovou silici s eugenolem, až 30 % tříslovin, žluté pryskyřičnaté barvivo, flavon, glykosidní hořčin gein, jenž se štěpí fermentem geasou na vonný eugenol, který má antiseptické, dezinfekční a mírně anestetické vlastnosti. Chuť má hořkou, stahující a při schnutí voní po hřebíčku. Má také účinek stahující a antidiaroický – zastavující krvácení. Používá se při vnitřním krvácení žaludku, střev a vaginy. První zmínky o něm máme od Plinia z jeho díla Přírodní historie z 13. století. Vychvaloval ho jako vynikající bylinu na plicní potíže. Od 16. století byl kuklík na čas zapomenut pro rozvoj klasické medicíny a nové výzkumy oblasti fototerapie, ve 21. století ji shledali jako rostlinu účinnou proti virům.

Svatá Hildegarda ji používala při plicních katarech, do koupelí při depresích a podobně jako řepík lékařský. Použ ívá se při zánětech jater, hepatitidách (žloutenkách), zejména typuB, herpetických infektech, zánětech dutiny ústní, žaludku, střev, a sliznic. Působí jako desinficiens, mírné anestetikum a aromatikum. Omezuje dráždivost hladkých svalů, a působí proti průjmům. Používá se při katarech horních cest dýchacích, horečkách, nechutenství a pro podporu pocení. Snižuje krevní tlak a používá se při křečích žaludku. Zevně při parodontóze, hemoroidech a kožních vyrážkách. Kuklíkové koupele jsou známé pro efektivní odstraňování depresí. Ve středověku se tradovalo: Budeš-li mít v kapse kořen kuklíku městského, nechají tě ďáblové a jedovatá zvířata na pokoji. Toto rčení svědčí o popularitě této rostliny ve středověku.